Policejní závod „Kristýna“
Poslední víkend v květnu se panička rozhodla strávit trochu netradičně a přihlásila nás na policejní závod „Kristýna“, prý si vyzkoušet nějaké nové věci a něco se přiučit. To přiučit je docela důležité, já přeci nejsem žádný policejní pes.
Vyrazily jsme v pátek večer, protože jsme se měli do 20hod nahlásit a ubytovat. Ubytovaly jsme se a šly se projít. Lidi to byla nádhera velký rybník, řeka a les no prostě co víc si pro mě milovníka vody, přezdívkou „KACHNA“ přát.
Sobota začala nástupem a informacemi, kdo kam a který den na kterou disciplínu půjde.
My jsme s paničkou začínaly ráno poslušností podle ZVV1, pani rozhodčí naší poslušnost nazvala „živelnou.“ Byla opravdu taková hodně veselá.
Po poslušnosti jsme se přemístily na obrany do lesa. Začaly jsme revírama a označením pachatelů. Tady bych Vám to měla asi trochu přiblížit.V lese byly na všechny strany postaveny různé přístřešky z maskáčoviny, maketa, rozvěšeny různé věci. Lumpy jsem našla, ale jak byli oba schování v sedě v tom maskáčovém přístřešku, tak jsem Vám z toho úžasu, kde to jsou, ještě sedí a jsou dva zapomněla úplně štěkat. I tak nás panička a pan rozhodčí došli. Panička mi zavelela „k noze“, počkala až si sednu a lumpům řekla, že mají vystoupit. To byla podívána, jak se v těch ringo oblecích soukaj z toho přístřešku. Když se vysoukali tak jsme kousek popošli, panička mě položila a šla je prohledat jestli u sebe nemají nějakou zbraň. Panička je začala prohlížet a v tom jí ten jeden, co ho zrovna prohlížela, chtěl ublížit.Tak jsem mu šla hezky vysvětli, že na mojí paničku mi nikdo sahat nebude, natož jí ubližovat. Po mém zásahu ho panička vrátila k tomu co tam zůstal stát. Do prohlédla je a sebrala jim ty zbraně. Řekla jim ať se otočí a chtěly jsme je společně odvést k panu rozhodčímu. No představte si ono jim to nestačilo, že jsem toho jednoho už kousla a chtěl nám ten druhý utéct. Tak jsem za ním vyběhla, ale špatně jsem se do toho obleku zakousla a on mi už nedal příležitost si kousnout znovu. No co, tak jsem na něj aspoň hodně a hodně štěkala. Musím se přiznat, že v kousání na ty „ringo obleky“ nejsem moc zkušená.
Tyto dvě disciplíny jsme absolvovaly dopoledne.
Odpoledne jsme všichni závodníci postupně šli na speciální cviky. Bylo to :
1)Přenášení čínky z terénu ztíženého potravou.Hm tady jsem tomu dala, místo čínky jsem šla ochutnat co je na těch táccích za dobroty a čínku jsem úplně zapomněla, útěchou mi je, že nás bylo dost, kdo šel tu baštu na těch táckách ochutnat.
2)Hlídání předmětu psovoda. Tady jsem to zvládla na jedničku. Panička mě v náhubku položila k našemu batohu a já ho měla hlídat, aby mi ho nikdo neukradl a panička se šla schovat. Hezky jsem u toho batohu ležela. Nejdřív prošli dva lidi, kteří si mě vůbec nevšímali, pak se otočili a vraceli se zase kolem mě. V tom se ten jeden sehnul a chtěl mi ten batoh sebrat. Tak jsem na něj zaútočila a ukázala mu, že mi nic brát nebude. Asi se mě lekl, protože se zastavil a pak pomalu odcházel. Tak jsem hezky zůstala sedět u batohu, hrdá jak jsem ho hezky zahnala. Panička mě za to moc pochválila.
Poslední disciplínou ten den byla obrana psovoda na veřejnosti.
Panička se šla podívat co vlastně budeme dělat. Byl tam postavený velký stan, kde sedělo asi 30 lidí a pěkně teda křičeli. Když se panička ke mně vrátila řekla „no uvidíme, Festí jsi šikovná jdeme na to.“ Nastoupily jsme. Přišly jsme do toho stanu, nebylo opravdu slyšet vlastního slova, ani to,že jim panička říká, aby se utišili a uklidnili.Najednou se ten jeden člověk zvednul a hodil po nás nějakou láhev a mířil si to rovnou na paničku. Rychle jsem zareagovala a chytila ho za stehno a držela. Panička, ale zapomněla pustit vodítko (asi ode mne takový zákrok nečekala) a strhla mě z něj dolů. Byla jsem na paničku naštvaná, ale měla jsem radost, že jsem jí ochránila. No a protože panička nepustila vodítko, tak jsem za tenhle zákrok dostala nula bodů. Byla to škoda, já jsem se tak snažila.
Zbytek soboty jsme strávily procházkou a odpočinkem.
V neděli ráno jsme absolvovaly poslední disciplínu tohoto závodu. Bylo zadržení na pláži na vzdálenost 150m. Ten, kdo mě zná, tak ví jak opravdu miluju vodu. Tak si i umí představit, jak to dopadlo. No jasně šla jsem si zaplavat. Paničku nikdo neohrožoval, vždyť figurant byl tak daleko, že nebyl ani vidět ani slyšet. A panička běžela přeci až za mnou. No přeci jen jsme se k němu nějak dostaly, já ve vodě a panička po břehu. Časový limit jsme, ale nedodržely, tedy já. Stejně jsem si kousla a i když jsme tento zásah měla za nula bodu, všichni diváci nám hezky tleskali. Panička se ani nezlobila, říkala“ Já jsem věděla, že pomažeš do vody:“ Zúčastnily jsme se závodu, kde jsme se zase něco nového naučily a okoukaly. Jak se říká není potřeba vyhrát, ale zúčastnit se. Chybami, které jsme udělaly, jsme se snad obě poučily a zapamatovaly a příště to bude mnohem lepší.
Prožily jsme super víkend, v krásném prostředí a s partou skvělých lidí.