Stopařský přebor - O korbel vlčice Lupíny
Tak jsme zase vyrazili ,myslím tím naše trio, panička, Brunibárek a moje maličkost vyzkoušet si něco nového. Tedy zkoušet něco nového jsem jela já a panička, a protože Bruní je moje psychická opora, jak tvrdí panička, tak prostě nesmí na našich akcích chybět. Tentokrát jsme se vypravili na 2denní stopařský přebor „ O korbel vlčice Lupíny, který se konal 4. a 5.10.pod záštitou SKS Tart a ZKO Písek.
Tentokrát jsme zde opravdu dělali spoustu nových věcí, ale začnu postupně. Cesta nám uběhla rychle, na místo jsme dorazili v sobotu ráno a hned jsme se ubytovali a šli jsme se projít po okolí. V 9 hodin proběhl nástup a losování startovních čísel. Po rozlosování následovala poslušnost . Tady jsem já udělala hrubou chybu, protože jsem za aportem, jak jsem se na něj těšila vyběhla moc brzo a jednu hrubou chybu udělala panička, po cvicích sedni, lehni, vstaň před psovodem, si mě přivolala k noze, no nevím co jí to napadlo, nikdy to tak neudělala, no co byly jsme si v této disciplíně s chybami fifty fifty.
Pak následovalo vyhledání cizích ztracených předmětů v lese. Tuto disciplínu jsem s paničkou začala trénovat, ale zatím jsme dělali jen, že jsem viděla kam ten cizí člověk ty předměty hází. Tady jsme přišli na lesní cestu, kde na nás čekal pan rozhodčí a předměty byly už někde podél té cesty rozházený. No super, co teď, tak mě panička poslala se slovy „hledej, podej“ někam do lesa. Co mám hledat a podat, když jsem neviděla , že by někam něco někdo dal. Panička šla s panem rozhodčím po cestě , no a já jsem tedy běhala a hledala, prostě něco. Povedlo se mi to tak na půl ze čtyř věcí, které tam pan rozhodčí někam prostě jen tak dal, našla dva. Panička ze mě měla velkou radost, povídala, že jsem její šikulka. Potom jsme si šli všichni odpočinou a odpoledne následovala stopa, která byla 1,5km dlouhá a 3 hodiny stará, na vypracování jsme měli 50minut. Tak něco málo k této stopě. Když přišel čas a měli jsme ta tuto stopu vyrazit. Odvedl nás pán, který nám jí našlapal k nášlapu a řekl paničce, „ Musíte dojít kolmo k silnici a za ní ta stopa ještě pokračuje, přeji Vám hodně štěstí“. Zamával na pana rozhodčího, že vyrážíme. Jaké bylo pro nás obě překvapení, on s námi nikdo nešel. Šla jsem jen já a panička. Tak to vlastně bylo opravdu jen na mě jestli dojdeme k cíli. Stopa vedla přes pole, louku, kolem lesa, dokonce i pod ohradníkama, kde mi panička říkala, „Festí opravdu tudy, no musím ti věřit ,jdu za tebou“. Cestou jsme potkali srnku, zůstala jsem stát a koukala za ní, kam utíká. Panička na mě mluvila, abych hledala stopu, chvíli mi to trvalo, než jsem jí začala vnímat. Pak mi, ale došlo, že mám pracovat a vyrazila jsem po stopě dál. K silnici jsme došli a už jsme měli i dva nalezený předměty. To nejtěžší mě čekalo, najít, kde ta stopa pokračuje za tou silnicí. Panička mě přes tu silnici moc povzbuzovala.Říkala, „ Festí, klid, hezky pomalu. Hledej stopičku“. Našla jsem a pokračovala dál. Našla jsem ještě jeden předmě, bohužel ten čtvrtý a taky poslední jsem nenašla. Paničce to vůbec nevadilo, protože na mě bylo vidět jak jsem unavená. Prostě stopu jsem našla, došla a to za 25minut. Byla jsem od paničky moc a moc pochválená. Pak už jsme až do večera měli volnou, abychom si odpočinuli a načerpali síly na další disciplínu, která byla až večer. Tou disciplínou byla noční avizace. Když na nás přišla řada vyrazili jsme s paničkou a za námi pan rozhodčí, zase po lesní cestě. Tady mi panička říkala, „Festí, dávej pozor“. Tak jsem dávala pozor a po nějaké době co jsme šli po tý cestě jsem ucítila nějakého lumpa, zastavila jsem se, abych paničce dala vědět, že tam je někdo schovaný. Panička to nahlásila panu rozhodčímu. Ten jí řekl, že pachatel ( lump) tam tím směrem, kam já ukazuju je, ale že prý je ještě moc daleko,aby mi to uznal a dostala jsem 0 bodů. Paničku to mrzelo, protože já jsem jí upozornila, že je tam někdo schovaný, ale pro pana rozhodčího to bylo prostě moc brzy, prý jsem měla ujít ještě aspoň deset kroků a pak upozornit.
Na poslední disciplínu na tomto závodě jsme nastupovali v neděli dopoledne, byla to stopa s vyhledáním nášlapu ve čtverci 20x20m, 2 hodiny stará a 600 kroků dlouhá.
Povedlo se , přestože jsem to já ani panička ještě nikdy nedělali, za paniččina povzbuzování jsem si s tím poradila, nášlap našla a vyrazila po stopě a stopu jsme došli. Z tohoto výkonu jsme měli obě opravdu velkou radost. Po této stopě ještě následovalo přiaportování ztraceného
předmětu paničky, ale to už pro mě není žádný problém, ráda všechno paničce nosím, protože vím, že si budeme spolu hrát.
Byl to zase jeden ze super prožitých víkendů, s prima partou. Naučili jsme se zase něco nového, co můžeme trénovat na příště a zase vyrazit si zazávodit.
Festa Terezský dvůr